1. Najděte si odbornou pomoc
Najděte si odbornou pomoc, nic není důležitější, dokonce ani soudní řízení o dítě – expartner ví, jak na Vás. Ví, jak Vás nejen v jednací síni zahnat do úzkých a ví, jak Vás držet v šachu – Váš základní úkol v této situaci je začít budovat vnitřní zdroje a pracovat na vlastní psychické odolnosti. Jako první krok doporučujeme naučit se základní komunikační strategii zvanou jako „grey rock“ – nenechat se chytit do pasti jeho útoků a obvinění, neobhajovat se, (pak jste v pasivní roli) nereagovat na vše, ale držet se podstatné a předem promyšlené linky – co je dobré pro Vaše dítě a pro Vás. Doporučujeme si tedy zajistit odbornou psychoterapeutickou pomoc, alespoň pro fázi soudního řízení, případně zvážit i medikaci, pokud by byly úzkostné stavy příliš paralyzující.
2. Trvejte na důkazech
Narcistní agresoři většinou jedou tzv. „smyčku“ – mají několik svých témat o tom, jací jste a čeho se „dopouštíte“, kterými se zaštiťují. Zkuste je vyextrahovat a zaměřit se na ně, připravte se dobře na tyto donekonečna rozvíjené lži – protože dobře znají pořekadlo, že stokrát opakovaná lež se stane pravdou. Soud by neměl být o tom, co kdo z Vás tvrdí, ale co prokážete. Pokud jste ve vleku nepodložených obvinění a lží, vracejte soudce zpět k tomu, že protistrana tvrdí něco, Vy to popíráte a pak je třeba to prokázat. Lži se prokazují těžko, proto je třeba trvat na důkazech. Současně je ale třeba rozumně si vybrat, na co je podstatné reagovat a na co nikoli. Nečekejte, že soud bude mít prostor zaobírat se desítkami stran Vaší komunikace.
3. Snažte se vyvarovat diagnóz druhého rodiče
Nikdy, ale opravdu nikdy u soudu nezačínejte tím, že pojmenujete jeho problém – narcistovi nesmíte říct, že je narcista, jinak se strhne neskutečná mela a věřte, že to horší být může. Dokážou jít na hranu sebezničení, pokud tím spolehlivě zničí Vás. Soudy Vás pak budou vnímat právě jako tu konfliktní stranu, protože mají z praxe prostě dojem, že obvinění z domácího násilí jsou zejména matkami zneužívaná k bránění v náležité péči otců o děti. S tím ale momentálně nemá smysl bojovat, protože takhle to v současnosti je, a to nejen u nás v České republice. O domácím násilí nemlčte, ale předem si vytvořte spolu s odborníkem strategii, kdy a jak u soudu toto téma akcentovat, právě proto abyste nezavdali záminku k úvahám o účelovosti. U soudu je třeba nenechat se vyprovokovat k prudkým reakcím a neustálému obhajování svých pozic, zůstat u věcné roviny, v klidu za každou cenu a spíše se soustředit na to, jak vykolejit vysoce konfliktního rodiče (zamyslete se, kde jsou jeho narcistní zranění, co ho rozzuří, zkuste naopak Vy zařídit, aby se v jednací síni projevil v plné kráse).
4. Systém často nahrává konfliktním osobám
Stejně jako nezměníte základní nastavení systému, který aktuálně nahrává právě vysoce konfliktním osobám – je velký tlak na rovná rodičovská práva, paušálně se předpokládá, že oba rodiče jsou kompetentní pečovatelé a i s narcistním a násilným rodičem se dítě má právo stýkat a takový rodič má právo o něj pečovat. Jenže soudy nechápou mechanismy psychického násilí – narcistního zneužívání a manipulace a nevědomky dokonce někteří soudci svými úvahami sekundárně viktimizují oběti a sami volí nátlakové komunikační strategie (např. technika DARVO je poměrně častý úkaz). Pokud seberete odvahu a u soudu se svěříte s prožitky dokumentujícími jednání bývalého partnera, přijde nečekaně silná reakce typu: „proč jste to neřešili dříve, proč jste se partnerovi tak nemístně podřizovali“, apod. Pozornost a vina se tak přesune na Vás namísto, aby se řešilo nepřijatelné či nevhodné chování partnera. Na toto je třeba se dobře připravit jak po psychické tak procesní stránce. Soudci bohužel vycházejí z opravdu velmi zjednodušující zkratky jednoho populárního psychologa, že i psychopat může být milující rodič. Jenže zrovna osobnosti se silnými narcistními rysy toho nejsou schopny. To, co demonstrují není láska, ale kontrolující chování a uspokojování vlastních potřeb skrze dítě, které mu je (zatím) zdrojem bezpodmínečné lásky a tedy i validace a posilování vlastní sebehodnoty.
5. Minimalizujte rizika
Zcela narovinu, pokud nebudete mít velké štěstí a protistrana Vám svým přístupem výrazně nepomůže, pravděpodobně nedosáhnete vyloučení péče druhého rodiče. Počítejte aktuálně v nějaké míře se zapojením druhého rodiče do péče, půjde však o rozsah, v jakém dítě bude s každým z Vás. I v případě péče jednoho rodiče má obecně druhý rodič pořád stejná práva a klacky pod nohy Vám může házet úplně stejně, dokud není zbaven rodičovské odpovědnosti, k čemuž dochází zcela raritně.
6. Narcistu neporazíte přímo
Pamatujte, že narcisty se nikdy nezbavíte tím, že ho porazíte – pokaždé vstane jako fénix z popela a pustí se do Vás s novou a větší silou. Boj totiž konfliktního rodiče na rozdíl od Vás nabíjí a posiluje, potřebuje vítězit, získávat pocit převahy a kontroly, protože skrze druhé a jejich ničení si uměle buduje sebehodnotu. Musí tedy získat pocit, že vyhrál, že má situaci pod kontrolou, nebo být například k dohodě motivován nějakou jinou silnou příčinou mimo Váš vliv.
7. Pozor na nálepky
Pokud budete např. jako matka tvrdit, že se o dítě nedokáže postarat (nemaže svačiny, je moc v práci, je u něj neustále na tabletu, nevěnuje se mu…) a snažit se vysvětlit, že mu nejde o něj, ale o to Vám ublížit, dostanete jako mnoho matek před Vámi u soudu nálepku „hyperprotektivní, alternativní, direktivní nebo rovnou hysterická“ (vyberte si sama), která neguje otcovskou roli, a ta se s Vámi poveze celým spisem až do dospělosti dítěte. Nesoustřeďte se na to, co narcista říká o Vás, ale jaké jsou potřeby Vašeho dítěte a v čem je lépe naplníte Vy. Zjitřeným jednáním, vykřikováním mimo soudem udělené slovo, pláčem nebo jinými projevy, které soudci neznalí posttraumatických projevů považují za nevhodné „citové vydírání“ vlastně totiž jen potvrzujete v očích soudu narcistovu verzi, že Vy jste ta špatná. Bum a nálepka je na světě. Funguje reagovat věcně – „otec říká, že nejsem schopná ráno vstát a dítě vypravit, jindy zase tvrdí, že nechodí do školy včas, protože syn je ode mne unavený a vyčerpaný a nedá se vzbudit – zdá se, že já nikdy nedělám nic dobře, ale u otce je chodit pozdě do školy naprosto v pořádku…“
8. Připravte se na dlouhý boj
Jakkoli se Vám to tak může jevit, jedno soudní řízení není většinou fatální, připravte se na to, že jich s narcistním protějškem s vysokou pravděpodobností budete absolvovat více. Čím méně je po jeho, tím méně jsou možné jakékoli dohody, takže se obvykle soudně řeší nejen péče (a postupem času třeba i opakovaně), ale i výběr školských zařízení, často i otázky zdravotní péče, bydliště apod.
9. Trpělivost růže přináší
Je to běh na dlouhou trať, narcista umí ve svém konfliktním nastavení fungovat – žije tak celý život. Pokud je to typ úspěšného a jinak respektovaného člověka, bude chytrý a dá si pozor, nemusí se podařit odhalit ho hned napoprvé a první rozhodnutí může opravdu dopadnout jinak, než si představujete. Tím to ale nekončí, budete řešit další a další návrhy a témata. Vždy lze podat nový návrh, a pokud se situace vyvine, rozhodnutí může být změněno. Jinou cestou je, pokud je dítě ve věku, kdy již problém druhého rodiče vnímá a je natolik statečné a odhodlané, že dokáže projevit nesmírnou odvahu a soudu všechno říci. Některé děti to dokáží rovnou, některé až poté, co si třeba na nějakou dobu vyzkouší v krajním případě i výlučnou péči narcistního rodiče. Každopádně se snažte nedopustit, aby Vaše rodičovství bylo zakaleno devalvujícím postojem druhého rodiče, či aby vztah mezi Vámi a dítětem byl postaven na tom, co mu říká druhý rodič. Budujte silné společné prožitky, dávejte mu emoční bezpečí, srdečnost a lásku, které narcista z podstaty věci v sobě prostě nemá dost pro sebe, natož aby ji dokázal sdílet s vlastním dítětem.
10. To nejdůležitější – vztah s dítětem
Byť se to nyní může jevit fatálně, není rozhodující, jaké budete mít v ruce soudní rozhodnutí, ale jaký budete mít po zbytek života vztah se svým dítětem, ač bude nesporně silně zkoušen právě působením druhého, konfliktního rodiče. Nejste však zodpovědní za to, jaký vztah si s dítětem tvoří jeho druhý rodič a čemu ho vystavuje. Vytvořte si se svým dítětem vlastní milující vesmír, ve kterém však bude tabu jakékoliv očerňování druhého rodiče. Dítěti nepomůže démonizovat druhého rodiče, zejména pokud ho vzápětí musíte dle rozsudku předat do jeho péče. Na druhou stranu však zejména ve vyšším věku (pubescence/ adolescence) nepomůže dítěti vyvracet jeho prožitky a zkušenosti s druhým rodičem („on to tak určitě nemyslel“, „příště si určitě čas udělá“, nebo „máma toho má moc“), bude potřebovat spíše podporu a pochopení a vědomí, že lásku si nemusí zasloužit a nedávkuje se po kapkách „jenom, pokud…“
